Moje zápisky

Konečně.

18. května 2017 v 14:01 | Lindsey
"All my friends are heathens, take it slow,
wait for them to ask you who you know.
Please don't make any sudden moves,
you don't know the half of the abuse."
- Thenty One Pilots • Heathens

Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že budu v této situaci, nikdy bych mu nevěřila. Před necelými dvěma lety jsem se utápěla v hlubokých depresích, že mě nevzali na navazující studium, zůstávám doma a nikdy nepotkám lásku. Dnes jsem přes rok šťastně zadaná, zdárně jsem proplula všemi zákeřnými předměty, mám podanou přihlášku na obor, kterému bych se chtěla v budoucnu věnovat, a před sebou podzimní státnice. Bohužel se mi nepovedlo jeden předmět splnit včas, ale momentálně jsem šťastná, že ho mám za sebou a dokonce i s velmi dobrým hodnocením, jelikož je to kolektivní strašák všech oborů. Momentálně s přítelem sháníme byt ve městě, já práci a i přes strach, jak se mi to povede, jsem opravdu spokojená. Už jen proto, že po několikaměsíčním zápřahu, který začal prosincem, mám konečně volno sama pro sebe a hodlám si ho pořádně užít. Konečně se budu moci vrátit ke koníčkům, na které jsem, bohužel, poněkud zapomínala a hlavně nestíhala. Mezi ně řadím i blog a byla bych opravdu ráda, kdyby mi to nějakou dobu vydrželo, protože mi tyhle moje "kreativní" výlevy opravdu chyběly. Takže... uvidíme.

PS.: Doufám, že se mi konečně zprovozní touchpad na notebooku... na přítelově počítači se píše fakt blbě.
PPS.: Asi udělám video se Služebnicí... já jí vážně žeru!

Moje první a zároveň poslední Vánoce

26. prosince 2016 v 21:26 | Lindsey
Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. A zároveň se říká, že by se měly slavit v kruhu rodinném. S prvním tvrzením se odvažuju nesouhlasit na základě zkušeností z předchozích let a s tím druhým na základě událostí budoucích (tedy alespoň doufám). I když... rodina. To je velice relativní a ohebný pojem. Kupříkladu bývalá manželka mamčina vzdáleného bratrance je pro nás všechny dodnes větší rodina než většina příbuzných z mamčiny strany. S radostí tak mohu říct, že se do této kategorie zařadil i můj přítel a jeho rodina. A tak jsem letos naposledy strávila Štědrý den doma, s rodiči a sestrou. Příští rok je strávím doma, v našem novém bytě, s přítelem a králíkem (klep, klep). Tím se tedy vysvětlují ty poslední Vánoce. A co první?

Letos se jednalo o mé první dospělé Vánoce. Jistě, za dítě se nepovažuji již pár let a doma nebydlím téměř stejně dlouhou dobu. Nicméně Vánoce pro mne vždy znamenaly jen balení řízků, uklízení pokoje a otravné zdobení stromku. No... letos jsem byla krutě vyvedena z omylu. Mnoho shonu kolem Vánoc jsem považovala za zbytečné, a tak jsem se sice díky svému vytížení v rámci školy vyhnula generálnímu úklidu pokoje, ale... kvůli jistému idiotovi jsem musela vycídit celý byt, aby to u nás nevypadalo jako ve squatu (byť to tak ve skutečnosti u nás tak trochu funguje), s přítelem podnikla velký vánoční nákup a následný několikahodinový maraton přípravy štědrovečerní večeře a jednohubek. To vše se odehrálo den před Štědrým dnem, kdy jsme spolu oficiálně slavili první Vánoce. Po probuzení v 8 hodin ráno (tímto děkuji příteli za nastavení nového "úžasného" denního režimu), jsme strávili dvě a půl hodiny válením v posteli, které bylo završeno mým třičtvrtěhodinovým bojkotem Vánoc, které spočívalo ve schování po deku a výkřiky, jak chci zpět do dětských let. V té době jsem totiž žila v iluzi, že dárky nosí Ježíšek, večeři uvaří maminka, stejně tak i uklidí a vůbec zařídí všechny ty nepříjemnosti věci okolo. Mezi ně patřilo i mnou tolik nenáviděné zdobení stromečku, které naštěstí během posledních let odpadlo. A všechny tyto věci jsem najednou musela dělat já společně s přítelem. Museli jsme nakoupit, (lehce) poklidit a uvařit. Jenže... i přes ten několikahodinový maraton nákupů a následného vaření byly tyto Vánoce nejkrásnější ze všech. Byť poněkud jiné, než ty obvyklé.


Druhý den následovaly Vánoce s rodiči a sestrou a na Boží hod poté posezení s užším rodinným kruhem. Je zvláštní, jak člověk dospívá i co se týče dárků. Loni bych vraždila za dortovou formu, jenže letos jsem z ní byla nadšená. A stejně tak i z termo hrnce. V létě totiž plánujeme společné bydlení, a tak jsem šťastná za jakoukoliv "maličkost" do domácnosti. A taky... pečení mě prostě začalo bavit. A hodně. Takže... nakonec je úplně jedno kde a jak strávíte Vánoce či nakolik se budete řídit tradicemi. Důležité je, že je strávíte se svými milovanými a přesně tak, jak si přejete. Takže šťastné a veselé, protože 26. Vánoce nekončí... s tím můžeme počkat do nového roku! :)

P. S.: Omlouvám se za kvalitu fotek, ale můj mobil je stará herka a druhá stará herka mě po 6 společných letech pravděpodobně opustila natrvalo (odešel mi monitor u notebooku). U ostatních bohužel neexistuje nic jako program na úpravu fotek... takže tak.

Zas a znovu

12. listopadu 2016 v 23:21 | Lindsey
"Cause girl you're perfect,
you're alway worth it
and you deserve it.
The way you work it,
cause girl you earned it,
girl you earned it."
- The Weeknd • Earned It

Momentálně zažívám menší - vlastně poněkud větší - pocit déjà vu. Přibližně před třemi lety jsem měla, byť za poněkud jiných okolností, ale v podstatě úplně stejné oznámení... moje dosavadní práce je v prdeli. Jinak než sprostě se to vyjádřit nedá. Tenkrát jsem totiž přišla o svoji několikaměsíční práci, když mi byl zrušen blog. Bohužel se nic nedalo zachránit (zálohování mi nic neříkalo), a tak jsem byla nucena začít od začátku. Nyní se situace opakuje, s malou, leč podstatnou, obměnou - totiž tři roky života ztracené v nekonečné paměti internetu. Byť tentokrát jsem řádně zálohovala, prozatím se mi tato snaha ukázala zbytečnou. Záloha totiž bohužel funguje jen na daném serveru, kam se zatím nepodařilo dostat. A s přibývajícím časem pomalu začínám ztrácet naději.

Naštěstí veškerá videa, básničky a grafiku mám uložené, jenže... články už mi nikdo nevrátí. Mé střípky z každodenního života, komentáře a názory a na má díla, vyhledávání informací a jejich následný překlad... to vše je pryč. Proto bych ráda držela minutu ticha a ty 3 krásné, byť mnohdy těžké, roky mého života. I přes to všechno to bylo fajn.

Takže... momentálně je přede mnou nový začátek plánovaný s velikou ironií přibližně v této době před rokem. Pokud by se mi nějakým zázrakem podařilo články zachránit, určitě je plánuji s menší obměnou přesunout sem. Pokud ne... prostě půjdu dál. Mimo překlad nemám v plánu snažit se články znovu přepsat, takže... znovu do toho. A tentokrát snad, ač s jednodušším, tak i důvěryhodnějším serverem.
 
 

Reklama