Červen 2018

Are you somethin´ out there?

17. června 2018 v 22:47 | Lindsey |  Moje básničky
Upřímně... nevím. Nevím, jak mě to napadlo, nevím jak to pojmenovat... prostě nevím. Jediné, co si pamatuji je, jak sedím s kamarádkou, bavíme se o našich snech a najednou datluju do mobilu první slova básně. Zbytek byl dopsán po návratu domů a zůstal zahrabán ve složce rozepsaných. Dnes mám tu "radost" zůstat po delší době doma úplně sama (doslova), a tak chvíli píšu, chvíli odpočívám, chvíli se probírám svými starými rozepsanými články a narazím na tuhle básničku. Popravdě ani tenkrát jsem pro ni neměla přesný název, v titulku stojí pouze část textu písničky, při které došlo k jejímu dopsání - Dance On Our Graves od Paper Route, kdyby to náhodou někoho zajímalo.

Ačkoliv už si na přesně nevybavím důvod, proč tato báseň asi před měsícem vznikla, i dnes s určitostí mohu říci, že je o touze. O touze dosáhnout nebes. Protože přesně tak si začátek vybavuji - vzlet padlého anděla k vrcholu stromů a demonstrace své plné síly, a to jak fyzické, tak i mentální. Protože přesně o tom, je moje první a vysněná povídka/kniha, která je zároveň i mou velikou srdeční záležitostí. Představuje lásku, touhu a zároveň i krutou pravdu, že ne vše v našem životě skončí tak, jak si přejeme. Snad vám tedy tato báseň něco přinese i přes svoji ne zrovna jasnou myšlenku :)

Nebe rve se ve mně
narostou mi křídla
bolest rozpoltí se ve dvě
zlo uvnitř zaseje své sémě.

Nenaplněná touha,
nesplněná cesta,
nejhorší bolestí je poznání.

Stálo to za to?

Tvůj čas je u konce,
plamen věčný byl zažehnut,
bolest proplétá se ve mně,
vzkvétá z popela zlomených snů.

Nepoznaná je cesta, po které kráčíš,
plná bolesti a násilí,
vítej mezi ztracenými dušemi.

Zaslepující konec,
všechny chyby jsou zapomenuty,
ztracená láska zůstane opuštěna
a prašná cesta před tebou.

Protože štěstí na ní nenajdeš.