Květen 2018

Přechod » anotace + první trailer

23. května 2018 v 20:56 | Lindsey |  Střípky z knižního světa
"Přechod založený na stejnojmenné nejprodávanější trilogii od Justina Cronina představuje epický, postavami poháněný thriller od Liz Heldens. Mezi výkonné producenty se zařadí Ridley Scott - vítěz ceny Emmy a Ceny Akademie, který byl nominován i na Zlatý glóbus - společně se spisovatelem/režisérem Mattem Reevesem.
Přechod se zaměřuje na projekt Noah, tajné zdravotnické zařízení, kde vědci experimentují s nebezpečným virusem, který by mohl vést k vyléčení všech nemocí, ale zároveň v sobě nese potenciál ke zničení lidské rasy. Když je mladá dívka, Amy Bellafonte, vybrána jako testovací subjekt, je federální agent Brad Wolgast vybrán, aby ji přivedl do projektu Noah. Nicméně Wolgast se nakonec stává jejím náhradním otcem, jelikož se ji snaží za každou cenu ochránit. Bradova a Amyina cesta je donutí čelit hlavní vědkyni projektu Noah, majorce Nichole Sykes, a otrlému bývalému agentovi CIA Clarku Richardsovi, kterého Brad vycvičil. Stejně tak je přivádí tváří v tvář nové nebezpečné rase bytostí, které jsou omezeny zdmi projektu Noah. Mezi ně patří i bývalý vědec Tim Fanning a spoluvězenkyně odsouzená k trestu smrti Shauna Babcock. Během hledání jakéhokoliv spojence se Brad obrátí s žádostí o pomoc i na svou bývalou manželku doktorku Lilu Kyle. Ale zatímco se vědci projektu Noah snaží najít lék, který by mohl zachránit lidstvo, tyto nové bytosti začínají testovat své síly a činí kroky, které by mohly vést blíže k útěku a zároveň i k nepředstavitelné apokalypse."

Upřímně... vůbec jsem nečekala, že se první trailer objeví tak brzy. Teprve přibližně před týdnem jsem narazila na edna.cz na nějakou určitější zmínku o seriálu, a sice že bude vysílán na stanici Fox. Zároveň se objevila i první fotka ze seriálu, která pro mě v danou chvíli znamenala velký nával vzrušení a radostné očekávání. Jaké pak bylo mé překvapení, když na mě včera večer na youtube.com vyskočil první trailer. Nebudu lhát... myslela jsem, že se radostí snad zblázním a obávala jsem se i nezbytné výměny spodního prádla... ano, až tak jsem byla vzrušená. Přechod je zkrátka moje srdcová záležitost a z jeho převedení do seriálové podoby jsem opravdu nadšená.
Po shlédnutí traileru mě však bohužel nadšení do značné míry opustilo. Ano, vím, že se jedná teprve o první trailer a nemohu čekat zázraky, ale tohle zavání silným průšvihem. Hodně podobné pocity jsem totiž již bohužel měla u Vampýrské akademie a bohužel se naplnily. Obdobně jako u ní totiž celý příběh vizuálně působí velmi béčkově a celkově více připomíná současné teenage seriály. Tedy nic proti nim, některé z nich mám také ráda, ale opravdu ne u Přechodu. Celý příběh je tak jedinečný, že jej opravdu nelze k ničemu přirovnat, natož k soudobým seriálům. Bohužel celý příběh byl tak zjednodušen, že veškeré kouzlo se z něj vytrácí. Už jen když si vezmu příčinu vzniku viru - původně ho vytvářel Jonas Lear kvůli smrti jeho manželky, ale zde to podle traileru vypadá na pokus o nalezení léku na neznámou pandemii. Právě takovéto "maličkosti" ničí celou podstatu Přechodu, který stojí právě na lidských příbězích a lásce, nikoliv událostech.
Pokud se odprostím od svých výhrad k obrazu a ději (a že by to bylo opravdu na dlouho), musím zmínit i postavy. K představitelce Amy jsem své výhrady měla již předtím, ale po shlédnutí traileru přidaly na intenzitě. Herečka mi přišla už předtím příliš stará na šestiletou holčičku, jenže se jednalo jen o fotku, a tak jsem nechtěla dělat předčasné závěry. V traileru se však moje domněnka bohužel potvrdila. Z tiché, bázlivé, šestileté holčičky udělali drzou, nesympatickou puberťačku. Opravdu lze jen těžko pochopit Bradovy sympatie k ní - ten pláč je vážně úděsně zahraný. Když už mluvíme o Bradovi, ten jediný si z celého osazenstva získal alespoň částečné sympatie. A pak možná Richards - pokud jsem tedy toho tvrdě se tvářícího muže odhadla dobře. Když ze Sykse mohli udělat ženu, pak je možné opravdu cokoliv.
Na závěr bych ráda zmínila jednu pro mě opravdu důležitou věc, a to vzhled viráků. Již výše jsem zmiňovala souvislost mezi Přechodem a Vampýrskou akademií a znovu na ni musím poukázat. Protože přesně tak, jak jsou viráci znázorněni v Přechodu, jsem si představovala Strigoje - bílá tvář, rudé/oranžové oči, kamenný výraz. Bohužel (a že to slovo v tomto článku používám sakra často a ani jednou zbytečně) musím konstatovat, že na viráky to opravdu nestačí. S opravdovou chutí si dovolím citovat z Přechodu:

"Tuhle zatracenou věc Greyovi nikdo nevysvětlil. Ani slovo. Pro začátek by stačilo, co nebo kdo Nula doopravdy je. Podle některých rysů se dalo hádat, že je to něco jako člověk. No, každopádně měl dvě ruce a dvě nohy. Hlavu měl tam, kde má být, a taky oči, nos a pusu. Dokonce měl něco jako frantíka, který mu visel dolů k jihu, zkroucený jako mořský koník. Ale tím podobnosti končily.
Tak například: Objekt Nula zářil. V infrabrýlích září všechno, co vydává teplo. Ale Objekt Nula zářil na obrazovce jako zapálená sirka, tak silně, že se na něj skoro ani nedalo koukat. Dokonce i jeho hovno zářilo. Jeho hladké tělo bez jediného chloupku nebo vlasu, lesklé jako sklo, vypadalo jako svinuté - tenhle výraz připadal Greyovi nejvýstižnější - jako by se jeho kůže mohla roztáhnout do délky jako stočené lano. Oči měl oranžové jako silniční kužely. Ale nejhorší byly jeho zuby. Pokaždé, když Grey uslyšel z reproduktoru cinknutí, věděl, že Nulovi vypadl na beton další zub. Přímo mu z pusy pršely, den co den jich vypadlo tak šest. Šly hned do spalovny, stejně jako všechno ostatní. Grey měl za úkol je zametat a mrazilo ho přitom v zádech, když je viděl, dlouhé jako ty maličké kordy, které člověk dostane do koktejlu. Zuby, s jakými se dal roztrhnout králík a spolykat na dvě sousta."

Tímto bych uzavřela své hodnocení traileru a zároveň i anotace. Prozatím převažuje hluboké zklamání a jistota o jasném propadu. I přesto budu novinky kolem seriálové podoby Přechodu i nadále sledovat a stejně tak později i seriál. Pevně doufám, že mě nakonec příjemně překvapí a dokáže, že jsem se mýlila. No... uvidíme.

The Passage animation by SeyHL

OFICIÁLNÍ TRAILER

• PRODUKČNÍ SPOLEČNOST: 20th Century Fox Television
• VÝKONNÍ PRODUCENTI: Matt Reeves, Adam Kassan, Ridley Scott, David W. Zucker, Liz Heldens, Marcos Siega, Jason Ensler
• SCÉNÁŘ: Liz Heldens
• REŽIE: Jason Ensler, Marcos Siega
• OBSAZENÍ: Saniyya Sidney - Amy Bellafonte, Mark-Paul Gosselaar - Brad Wolgast, Brianne Howey - Shauna Babcock, Vincent Piazza - Clark Richards, Jamie McShane - Tim Fanning, Caroline Chikezie - majorka Nichole Sykes, Emmanuelle Chriqui - Dr. Lila Kyle

• SERIÁL BUDE VYSÍLÁN V NÁSLEDUJÍCÍ SEZÓNĚ 2018/2019 •

Téma týdne: Princ na bílém koni

6. května 2018 v 23:19 | Lindsey |  Píšu na téma...
Po dlouhé době mě zaujalo téma týdne... tedy spíš jsem ho po delší době zaznamenala. Nic to však nemění na tom, že je pro mě velmi zajímavé a znovu bych ho mohla aplikovat na svůj život. Nejdříve bych asi začala u zdánlivě nesouvisejících událostí.

Pokud jste již někdy dříve zavítali na můj blog, pak víte, že jsem si prošla určitými psychickými problémy. Těžké deprese, pocit vlastní méněcennosti, bezvýchodnost situace... a tak dále, a tak dále. Prostě jsem si vůbec nevěřila, vyčítala si každou věc, kterou jsem neudělala či naopak udělala, ale (podle sebe) naprosto špatně. V jednu dobu jsem dokonce samu sebe překřtila na "zakletou princeznu" a psala na toto téma smutné a depresivní básně, ve kterých jsem ze sebe dostávala svou bolest. Což mi zůstalo dodnes, ale naštěstí ne ve formě pohádkové postavy. I přesto jsem však toužila po lásce, a to opravdu moc. Možná jsem svým způsobem věřila, že mě dostane z bažiny mých problémů. Jenže se tak nestalo a já protrpěla celou střední. Háček však je, že v té době jsem si vůbec neuvědomovala, že je se mnou něco špatně. Prostě jsem to brala jako normální věc. Zlom však přišel v 21ti letech na vysoké. Konečně mi došlo, že to, co prožívám, není normální. A konečně jsem měla odvahu někomu říct, jak moc vážné mé problémy jsou - kamarádovi, do kterého jsem byla v té době platonicky zamilovaná. A on mi chtěl pomoct. Opravdu. A v mých očích se stal oním princem na bílém koni, který mi měl pomoci zbavit se svých problémů.
Jenže se tak nestalo. Nevím, jak se to stalo, ale zkrátka to skončilo u zapůjčení knihy, která mě sice přiměla se nad některými věcmi zamyslet, ale nikam dál mě neposunula. Přišel konec bakaláře a nejhorší léto mého života. Deprese se prohloubily a stejně i tak pocit bezvýchodnosti situace. To období bych už vážně nikdy nechtěla zažít. Po dvou měsícíh však přišlo spásné oznámení o přijetí na školu a já tak dostala splnit si svůj starý sen - dosažení inženýrského titulu.
S novou školou jsem však přišla o mnoho dosavadních přátel, nikoho ze spolužáků jsem neznala a stejně tak i ze spolubydlících. A poprvé v životě jsem něměla pomocnou berličku v podobě kamarádky, se kterou jsem trávila prakticky každý krok od střední až po vysokou. A tak jsem si sama musela najít správné učebny, sama najít nové přátele a to hlavní - sama si vyřešit své dlouholeté problémy. Konečně jsem se tedy odhodlala k návštěvě psycholožky, která mě tehdy přivedla na přelomovou myšlenku v mém životě a které jsem se snažila držet, když mi bylo nejhůře. Několikatýdenní kurz osobnostního rozvoje byl pak jen završením mé proměny.

A co jsem se tímto zdlouhavým a zdánlivě nesouvisejícím textem vlastně snažila říct? Považujte mě za cynika, ale já na prince na bílém koni nevěřím. Svého současného snoubence jsem poznala přibližně měsíc po výše zmíněných událostech, kdy jsem konečně po letech měla vše sama v sobě vyjasněné. Miluju ho celým svým srdcem, ale to nemění nic na tom, že pro mě mým princem na bílém koni není. Z té věže, ve které jsem jako ona zakletá princezna celé ty roky zavřená seděla, jsem se totiž mohla dostat jen já sama. To já sama jsem k ní musela najít klíč. A právě tam, venku, na svobodě, jsem mohla potkat jeho, člověka, který mě miluje, podporuje a se kterým strávím zbytek svého života. Proto prosím - nečekejte, až vás někdo osvobodí od vašich vlastních problémů - jen vy máte tu moc. A věřte mi - ten pocit svobody, naplnění a vnitřní síly za to stojí :)

Adobe Illustrator

6. května 2018 v 0:33 | Lindsey |  Moje grafické pokusy
Přibližně od svých šestnácti let pracuji v Photoshopu. Nemám ráda učení ve stylu "tohle je nástroj výplně, používá se tak a tak, změní se tak a tak apod.", spíše se raději učím na konkrétních příkladech a zkoušením. Za tu dobu jsem se tedy v něm stihla poměrně slušně vypracovat a zvládám i pokročilejší funkce. Bohužel mi díky tomuhle stylu učení unikly základy, a tak jsem do nedávné doby netušila, jaký je rozdíl mezi vektorem a rastrem a co to jsou RGB barvy. Před dvěma týdny jsem však absolvovala vytoužený kurz na Adobe Photoshop, a přestože jsme po většinu času dělali mně již známé věci, naučila jsem se tam mnoho nového. Především informaci o existenci masek jsem velmi ocenila. A to hlavní - konečně jsem se dozvěděla co to ty vektory vlastně jsou. A tak jsem si vzpomněla na svůj dávný sen poslat návrh vlastního potisku trička na bastard.cz. Ten před pár lety ztroskotal právě na oné neznalosti vektorů. A tak jsem se dostala i k formátu "Al". O Illustratoru jsem již dříve slyšela, ale netroufala jsem si na něj a vlastně jsem ho k životu ani nepotřebovala, a tak jsem se jím nijak blíž nezabývala. V touze po realizaci svého nápadu jsem se rozhodla do toho proklatého programu pustit. A byla jsem vlastně příjemně překvapená.
Je znát, že Illustrator spadá pod Adobe. Vzhledově je velice podobný Photoshopu, a to i funkcemi, a tak mi na první pohled nepřišel až tak složitý. Jak jsem zmínila na začátku článku, ráda se učím na konkrétních příkladech. Našla jsem si tedy návod na přesně ten způsob vytváření obrázků, který budu v budoucnu potřebovat a vesele se pustila do tvorby ducha/chobotnice/příšerka (záleží na úhlu pohledu). V průběhu práce jsem však zjistila, že na rozdíl od Photoshopu v Illustratoru některé funkce chybí, jiné přebývají a mnoho z nich je naprosto jinak řešených. Naštěstí základ je stejný, jelikož návod v některých místech není moc podrobně řešený a je třeba zapojit fantazii. Na první pokus však musím říct, že to není vůbec špatné. Ba naopak bych řekla, že se mi moc povedla. Bohužel je znát, že nemám příliš zkušeností s nástrojem pero, a tak obrys postavičky není úplně ideální. Postupem času jsem se zlepšila, ale bylo už pozdě na opravu. Celkově musím říct, že se mi obrázek v rámci možností opravdu líbí a už teď se těším, až poznám všechny funkce Illustratoru a naučím se s nimi :)