Justin Cronin » Město zrcadel

2. prosince 2017 v 21:44 | Lindsey
"Prošli jste Přechodem. Čelili Dvanáctce. Teď vejděte do Města zrcadel k poslednímu zúčtování.
Dvanáctka byla rozprášena. Ve světě skončilo století vlády nepředstavitelných hrůz. Potomci těch, kteří přežili, začínají opouštět hradby města s odhodláním vybudovat novou společnost. Daleko od nich, v mrtvé metropoli na východě kontinentu, však čeká Nula, první nositel viru. Jeho nenávist dokáže utišit pouze porážka Amy, jeho protipólu, jediné naděje umírajícího lidstva. Dívky z Neznáma, která je pro zničení Nuly ochotná obětovat vše. A nejspíš bude muset…"

Na závěrečný díl trilogie Přechod od Justina Cronina jsem musela čekat něco přes rok. Když bylo konečně mé utrpení u konce, bohužel jsem neměla čas a místy bohužel ani chuť čist, a tak jsem knihu, kterou jsem dostala v březnu, dočetla teprve před několika dny. Po takové době těšení se byla má očekávání samozřejmě vysoká a nezmírnila je ani poněkud delší přestávka mezi čtením. Byla tedy naplněna?

Hned na začátek bych ráda řekla, že se v hodnocení knihy opravdu nedokážu odporostit od ostatních dílů. Přechod je zkrátka moje srdcovka a jednotlivé díly jsou mezi sebou provázané takovým způsobem, že si hodnocení jednotlivých knih samostně neumím představit. A tak hned na začátku mohu říci to nejdůležitější: celá série byla na prosto úžasná a Město zrcadel bylo tou pověstnou třešničkou na dortu a zároveň i dokonalým završením. I přesto, že jsem si díky své zvědavosti některá překvapení odhalila ještě před vydáním knihy, příběh nepředstavoval nudné opakování již známého. Fakta se totiž sice dají zjistit, ale nikdy vám neodhalí celý obrázek, ale pouze jeho střípky. A především - nikdy z vás nevyždímou tolik emocí. Celý příběh navíc konečně poodhaluje roušku tajemna kolem Nuly a jeho původu a vy, a to ať už chcete nebo ne, s ním zkrátka musíte soucítit. A Cronin vám tak mnohem více ztěžuje rozhodnutí, zda ho nenávidět či ne. Protože v této knize není záporáků. Ano, můžete říkat "ale vždyť za to vlastně může tenhle... aha, tak tenhle ne... tak tenhle... ne, ten vlastně ne, jen chtěl někomu pomoct...". A takhle byste mohli pokračovat donekonečna a stejně byste došli pouze k jedinému závěru - všichni jsou vinni a zároveň vlastně nikdo. Protože za každým z těch "špatných lidí" stojí příběh, který vysvětluje jeho pohnutky a jednání a vy ho zkrátka nedokážete doopravdy nenávidět, ačkoliv místy opravdu chcete. Cronin zkrátka dokázal vytvořit nádherný komplexní příběh, ve kterém nemusíte chápat úplně všechny věci, ale nakonec to vůbec nevadí. Ono totiž nejde o zničení světa či jeho obnovení. Ne, jde o něco mnohem většího - lásku. Ano, zní to legračně v souvislosti s virem, který téměř vyhubil lidskou rasu, ale tak to zkrátka je. A je úžasné, že Cronin dokázal dát každému takový konec, jaký si zasloužil. Povětšinou šťastný a přesto z knihy neudělal sladkou limonádu s happyendem. Právě tento závěr dělá knihu tak originální a vzbuzuje zároveň hořkosladké pocity. Bude vás ničit bolest těch, kterým se šťastného konce nedostalo, ale zároveň vám to bude dávat smysl a budete rádi. A co závěrečný epilog? Ten byl pověstnou třešničkou na dortu poslední knihy. Tak strašně moc bych si přála dozvědět se, jak to dopadlo se znovuosidlováním Severní Ameriky! Jak pokračovaly osudy postav nově představených v roce 1003, kolik se toho dozvěděly o minulosti svých předků a mnoho dalších věcí. Jenže už se to bohužel nedozvím a to je svým způsobem dobře. Protože Cronin ukončil knihu v nejlepším možném momentu a vy tak na celou sérii můžete s láskou vzpomínat a to bez námitek o zbytečně protaženém konci.

Celkově bych knihu hodnotila velice kladně. Představuje dokonalý a velice emotivní závěr silného příběhu lásky, která dokáže přetrvat, a to i přes staletí plná bolesti a hrůz. Pokud bych měla zpětně hodnotit všechny díly, první a poslední vedou, zatímco druhý je poněkud slabší. Dvanáctka je stále mistrně napsaná kniha, ale s tím, co vím dnes, musím říct, že postrádá ten unikátní Croninův rukopis, který dělá zbylé dva díly tak výjimečné. Mohu tak říci, že Město zrcadel je opravdu úžasným zakončením a kniha si právem vysloužila svá hodnocení. A tak nám končí jedna z nejlepších trilogií na světě. Ačkoliv tím jedna etapa končí, můžeme se těšit na další fázi, a to na přenesení knih do seriálové podoby. Pevně doufám, že si udrží svoji originalitu a pomůže rozšířit už tak dost úžasný Croninův svět.

P.S.: Omlouvám se, pokud recenze působí na někoho zmateně. Psala jsem ji tak, jak ke mně přicházely myšlenky a ačkoliv jsem ji napsala poměrně rychle, následná korekce pro mě byla opravdu obtížná. Jsem člověk, který potřebuje fakta a určitou strukturu, jenže v tomto případě to zkrátka nešlo dodržet. Emoce v tomto případě zkrátka vyhrály, a právě proto vypadá ta recenze vypadá, tak jak vypadá. Ten konec mi zkrátka zlomil srdce. A i po několika dnech od dočtení knihy to stále platí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama