Květen 2017

The Giver • I Bet My Life

22. května 2017 v 13:12 | Lindsey |  Moje videa
Po téměř roce si dovoluji s radostí oznámit, že se mi to konečně podařilo. Nejen že jsem zveřejnila nové video, ale dokonce jsem dokončila svoji nejdéle rozdělanou, několik měsíců starou, práci. Abych pravdu přiznala, po všech těch měsících se to pro mě stalo spíše věcí cti než než touhy přivést svoji myšlenku na svět, která byla na začátku. Nicméně se mi i přesto video v rámci možností důstojně ukončit, ačkoliv jistý úpadek v kvalitě je znát. Jedná se především o to, že z Dárce jsem původně nadšená. Ano, byly tam jisté chyby, které značně zkreslovaly můj pohled na film, ale ty jsem opomíjela. Časem se však pro mě stávaly stále výraznějšími a Dárce dnes coby film řadím spíše mezi ty průměrné.

I přes výše uvedné výhrady a okolnosti (nejdříve problémy s programem, počítačem a poté i s časem) jsem se snažila video důstojně ukončit a mohu říct, že v rámci možností jsem se svou prací spokojená. Barvy se mi stále líbí a snaha o hravost tu také je. Doufám, že se vám tedy video bude líbit a v nejbližší době se budu moci objevit s lepší a více srdeční prací.


Konečně.

18. května 2017 v 14:01 | Lindsey |  Moje zápisky
"All my friends are heathens, take it slow,
wait for them to ask you who you know.
Please don't make any sudden moves,
you don't know the half of the abuse."
- Thenty One Pilots • Heathens

Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že budu v této situaci, nikdy bych mu nevěřila. Před necelými dvěma lety jsem se utápěla v hlubokých depresích, že mě nevzali na navazující studium, zůstávám doma a nikdy nepotkám lásku. Dnes jsem přes rok šťastně zadaná, zdárně jsem proplula všemi zákeřnými předměty, mám podanou přihlášku na obor, kterému bych se chtěla v budoucnu věnovat, a před sebou podzimní státnice. Bohužel se mi nepovedlo jeden předmět splnit včas, ale momentálně jsem šťastná, že ho mám za sebou a dokonce i s velmi dobrým hodnocením, jelikož je to kolektivní strašák všech oborů. Momentálně s přítelem sháníme byt ve městě, já práci a i přes strach, jak se mi to povede, jsem opravdu spokojená. Už jen proto, že po několikaměsíčním zápřahu, který začal prosincem, mám konečně volno sama pro sebe a hodlám si ho pořádně užít. Konečně se budu moci vrátit ke koníčkům, na které jsem, bohužel, poněkud zapomínala a hlavně nestíhala. Mezi ně řadím i blog a byla bych opravdu ráda, kdyby mi to nějakou dobu vydrželo, protože mi tyhle moje "kreativní" výlevy opravdu chyběly. Takže... uvidíme.

PS.: Doufám, že se mi konečně zprovozní touchpad na notebooku... na přítelově počítači se píše fakt blbě.
PPS.: Asi udělám video se Služebnicí... já jí vážně žeru!