Moje první a zároveň poslední Vánoce

26. prosince 2016 v 21:26 | Lindsey |  Moje zápisky
Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. A zároveň se říká, že by se měly slavit v kruhu rodinném. S prvním tvrzením se odvažuju nesouhlasit na základě zkušeností z předchozích let a s tím druhým na základě událostí budoucích (tedy alespoň doufám). I když... rodina. To je velice relativní a ohebný pojem. Kupříkladu bývalá manželka mamčina vzdáleného bratrance je pro nás všechny dodnes větší rodina než většina příbuzných z mamčiny strany. S radostí tak mohu říct, že se do této kategorie zařadil i můj přítel a jeho rodina. A tak jsem letos naposledy strávila Štědrý den doma, s rodiči a sestrou. Příští rok je strávím doma, v našem novém bytě, s přítelem a králíkem (klep, klep). Tím se tedy vysvětlují ty poslední Vánoce. A co první?

Letos se jednalo o mé první dospělé Vánoce. Jistě, za dítě se nepovažuji již pár let a doma nebydlím téměř stejně dlouhou dobu. Nicméně Vánoce pro mne vždy znamenaly jen balení řízků, uklízení pokoje a otravné zdobení stromku. No... letos jsem byla krutě vyvedena z omylu. Mnoho shonu kolem Vánoc jsem považovala za zbytečné, a tak jsem se sice díky svému vytížení v rámci školy vyhnula generálnímu úklidu pokoje, ale... kvůli jistému idiotovi jsem musela vycídit celý byt, aby to u nás nevypadalo jako ve squatu (byť to tak ve skutečnosti u nás tak trochu funguje), s přítelem podnikla velký vánoční nákup a následný několikahodinový maraton přípravy štědrovečerní večeře a jednohubek. To vše se odehrálo den před Štědrým dnem, kdy jsme spolu oficiálně slavili první Vánoce. Po probuzení v 8 hodin ráno (tímto děkuji příteli za nastavení nového "úžasného" denního režimu), jsme strávili dvě a půl hodiny válením v posteli, které bylo završeno mým třičtvrtěhodinovým bojkotem Vánoc, které spočívalo ve schování po deku a výkřiky, jak chci zpět do dětských let. V té době jsem totiž žila v iluzi, že dárky nosí Ježíšek, večeři uvaří maminka, stejně tak i uklidí a vůbec zařídí všechny ty nepříjemnosti věci okolo. Mezi ně patřilo i mnou tolik nenáviděné zdobení stromečku, které naštěstí během posledních let odpadlo. A všechny tyto věci jsem najednou musela dělat já společně s přítelem. Museli jsme nakoupit, (lehce) poklidit a uvařit. Jenže... i přes ten několikahodinový maraton nákupů a následného vaření byly tyto Vánoce nejkrásnější ze všech. Byť poněkud jiné, než ty obvyklé.


Druhý den následovaly Vánoce s rodiči a sestrou a na Boží hod poté posezení s užším rodinným kruhem. Je zvláštní, jak člověk dospívá i co se týče dárků. Loni bych vraždila za dortovou formu, jenže letos jsem z ní byla nadšená. A stejně tak i z termo hrnce. V létě totiž plánujeme společné bydlení, a tak jsem šťastná za jakoukoliv "maličkost" do domácnosti. A taky... pečení mě prostě začalo bavit. A hodně. Takže... nakonec je úplně jedno kde a jak strávíte Vánoce či nakolik se budete řídit tradicemi. Důležité je, že je strávíte se svými milovanými a přesně tak, jak si přejete. Takže šťastné a veselé, protože 26. Vánoce nekončí... s tím můžeme počkat do nového roku! :)

P. S.: Omlouvám se za kvalitu fotek, ale můj mobil je stará herka a druhá stará herka mě po 6 společných letech pravděpodobně opustila natrvalo (odešel mi monitor u notebooku). U ostatních bohužel neexistuje nic jako program na úpravu fotek... takže tak.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama