Photo Session #1 » Les a okolí [březen 2014 + duben 2016]

24. září 2017 v 20:30 | Lindsey |  Moje fotky
Tyto fotky vznikly již před delší dobou, ale popravdě i mě samotnou překvapilo, jak dlouho to doopravdy je. V obou případech jsem byla na procházce se svou sestrou a psem u lesa v naší vesnici. Ten les mám ráda odjakživa a hodně mě fascinuje výhled u něj, který můžete vidět na třetí fotce od začátku. Vím, že nejsou úplně aktuální, ale mrzelo by mě, kdyby nebyly i tady na blogu. Budu proto postupně doplňovat všechny své fotky, které jsou zvěřejněny na mém nejnovějším účtu na deviantartu - asi pět let starém - a to od nejstarších a podle témat. V následujících několika článcích se tak můžete dočkat České republiky, a to především okolí naší vesnice a Moravy. Pevně doufám, že se budu alespoň trochu líbit :)

 

Účastníci zájezdu - pouhá fikce či věrné zobrazení reality?

17. září 2017 v 1:03 | Lindsey |  Píšu na téma...
Asi každý z nás zná pomalu již zlidovělé narážky na nenávratně zmizelé hnědé podšálky, popřípadě nezapomenutelné hlášky, jako například: "Našli ránoho na pláži... ležel tam jak vyvrženej vorvaň." Ano, mluvím o jednom z nejznámnějších českých filmů - Účastníci zájezdu. Zájezdy Čechů jsou předmětem mnoha parodií, ať už se jedná o knihy, filmy či pouze krátké ukázky. O tom, že ne úplně všechny ty vtípky týkající se slavné české povahy nejsou úplně mimo, jsem se mohla sama přesvědčit minulou sobotu. I já jsem totiž měla po delší době to potěšení vyrazit na výlet za hranice, a to do oblasti Solné komory v Rakousku. Tato destinace pro mě nebyla novinkou, před několika lety jsem ji již navštívila a do jezer se naprosto zamilovala. A tak jsem plna očekávání stepovala s přítelem na smluveném místě již v 5:15 hodin, tedy celých 35 minut před smluveným časem. Po 30 minutách se začaly objevovat první známky toho, že nejsme jediní blázni nevracející se domů po bláznivém pátečním večeru a po 40 minutách čekání jsem se se svým promrzlým zadkem (10 stupňů nad nulou) konečně mohla přesunout do autobusu, a to přímo za pány řidiče, Karla a Karla. Ano, řidiči byli dva, byť ten druhý by se za něj dal považovat pouze s přivřením obou očí a stavem podobným klinickému kóma. Mnohem lepší by bylo přirovnání k pilotu Formule 1, jelikož jeho schopnost stříhat zatáčky byla téměř nadpřirozená. I přesto však nepatřil k tomu nejpozoruhodnějšímu, co mohl zájezd nabídnout. "Paní" průvodkyně jakoby totiž vypadla z Fakjů pane učiteli, a to nikoliv coby obrýlená roztomile neohrabaná naivka, co se nám snaží v marné snaze dostat do hlavy co nejvíce vědomostí. Kdepak. Představovala mnohem zajímavější postavu - striptérku Charlie. Černé upnuté tričko s vykukujícími zády ("Koukej si zakrýt záda nebo ti nastydnou ledviny," řekla by moje babička.), zlatá bundička s laciným nápisem na zádech, zářivě růžové dlouhé gelové nehty a pásek s nápisem "Guess". A tak jsem se odvážně pokusila hádat a vyšlo mi z toho 46. A ne, opravdu to nebyl obvod pasu. Společně s lacinou černou kabelkou zavěšenou na rameni vypadala paní průvodkyně jako vysloužilá děva lehkých mravů, která má nejlepší léta dávno za sebou. Naštěstí tu však byla její o dvacet let mladší verze, která dokázala jméno rodinného podniku napravit, bohužel ne však po stránce inteligence. A tak nám celou cestu zpříjemňovaly popisy míst stažené z Wikipedie prokládané dlouhým tichem a horečným listováním ve zbylých 20ti stránkách, během kterého se snažila najít alespoň nějakou souvislost mezi hromadou vytištěných neseřazených papírů. Třešničkou na dortu pak byla všudypřítomná selfíčka - u jezera, u hory, u hory a jezera... a tak to šlo na každé zastávce. Následná debata s řidičem, jak si lidé neužívají výhled, ale stále fotí a fotí, byla vzhledem k jejím několik destítkám fotek s krajinou v pozadí opravdu vtipná. Vrcholem pak pro mě byl výstup na horu z níž trčela terasa ve tvaru zubu s nádherným výhledem na okolní hory a jezero (Rudolfův zub/špičák... nebo tak nějak). Ihned poté se utvořila fronta čítalající celou naší skupinu a pár dalších Japonců a nastalo zuřivé focení s krajinou, přičemž jediný pohled dolů byl, když se slečna otočila zády, aby měla působivější fotku. A tak jsem si řekla, že když už jsem nahoře, musím být na úplném vrcholu. Stoupla jsem si do fronty, vydržela pětiminutové focení každého z účastníků zájezdu, stoupla si na kraj, koukla dolů a... s úsměvem, bez jediné fotky, odešla. Myslím, že té partě Japonců jsem zlepšila den, protože jejich smích byl zcela nehraný.

Poté následovala cesta dolů a další várka selfie - na hoře, v půlce hory, u vchodu do dolů, pod horou. Ale všechno jsme to zvládli posilněni místní stravou, tedy rybou s bramborami a zeleninovým salátem. Rozhodli jsme se totiž neposlechnout rady zkušenější paní průvodkyně - a sice navštívit místní McDonald, který byl údajně cenově nejvýhodnější volbou. Touto radou přítele nevýslovně urazila a vydržel následující dvě hodiny hudrat s plným břichem. Na závěr pak následovalo selfie před autobusem, zvenčí autobusu s mikrofonem, bez mikrofonu... a mohlo se jet na 15ti minutovou zastávku k poslednímu jezeru, abychom stihli udělat ještě pár fotek... to víte, těch není nikdy dost. Závěr výletu pak zpestřil jeden Karel krásnou tématicky laděnou historkou o zapomenutém Japonci, který v běhu odhazoval veškerá zavazadla, když se snažil dostihnout autobus. Naštěstí si pak jeden z cestujících vzpomněl, že jeden chybí a řidič tak mohl pro nešťastného Japonce docouvat. Druhý Karel se pak dotázal toho prvního, zda jim byly opravdu vráceny všechny hnědé podšálky. A tak byla odstartována Formule 1 a kolem deváté hodiny večerní jsme si opět mohli užívat pachu a smogu velkoměsta.

Nakonec bych ráda dodala, že i přes společnost dvou grácií jsme opravdu měli štěstí na autobus - seděli jsme hned za řidiči a druhý autobus navíc musel kvůli počasí vynechat jednu zastávku, a to zrovna Hallstatt a horu s nádherným výhledem. Celý výlet bych tedy hodnotila pozitivně, místy trochu zábavně a jezera byla opravdu nádherná. Neberte tedy prosím mou kritiku příliš vážně, měla jsem pouze potřebu zachytit ty nejvtipnější momenty z celého zájezdu, což se mi doufám povedlo. V následujícím článku plánuji zveřejnit veškeré fotky, které jsou sice zveřejněny na deviantartu, ale na blogu chybí. Snad se mi povede zveřejnit i střípky ze Solné komory, protože jezera opravdu stála za to a mohu je coby cílovou destinaci jen doporučit :)


13 Reasons Why

19. srpna 2017 v 20:34 | Lindsey |  Sleduji
"Teenager Clay Jensen se jednoho dne vrátí domů ze školy a na zápraží najde záhadnou krabici, na které je napsané jeho jméno. Uvnitř krabice objeví několik audiokazet, jež nahrála Hannah Bakerová, jeho spolužačka a tajná láska, která před dvěma týdny tragicky spáchala sebevraždu. Na nahrávkách Hannah odkrývá emocionální deník popisující třináct důvodů, kvůli kterým se rozhodla ukončit svůj život. Skrz dvojité vyprávění Hannah a Claye Thirteen Reasons Why ukazuje složitý a srdcervoucí příběh zmatku a zoufalství, které diváka hluboce ovlivní."

O 13 Reason Why jsem slyšela již několikrát, ale vždy jsem si myslela, že se jedná o seriálovou podobu 10 důvodů proč tě nenávidím (mimochodem ta také existuje). Seriál mi však naskakoval v nabídce vždy, když jsem si hledala zajímavosti k Thirteen (viz předchozí článek), a tak mi zvědavost jednou nedala a konečně jsem zjistila, o čem seriál skutečně je. Děj mě zaujal, a tak jsem plná očekávání díky vysokému hodnocení a doporučení sestry pustila do sledování. A jak se mi seriál tedy líbil?

Musím říct, že z prvních dvou epizod jsem byla absolutně nadšená. Herci, prostředí, způsob prolínání flashbacků a současnosti, to vše nemělo chybu. Toužila jsem vědět víc a vroucně si přála, abych měla čas shlédnout seriál bez přestávky celý. Bohužel během třetí epizody přišlo rozčarování a ačkoliv si seriál po celou dobu udržel svoji kvalitu a některé následující epizody můj názor vylepšily, i přesto se počáteční nadšení nevrátilo. Jde totiž o to, že opravdu jsem nedokázala s Hannou soucítit. Nestydím se přiznat, že naprostá většina jejích problémů byla opravdu malicherných. Jak jsem již mnohokrát četla, mnoho lidí by dokázalo namítnout, že nejsem teenager a nechápu jejich pocity. Mohu jen souhlasit, pokud nedodáte psychicky labilní teenager. Letos jsem oslavila 24. narozeniny, takže si nemyslím, že bych do teenagera měla nějak daleko. Také jsem si prošla šikanou a trpěla psychickými problémy. Seriál mě tak utvrdil v mém předchozím názoru na sebevraždu - jedná se o únik pro ty, kteří nezvládají vyřešit své problémy, a pak také, a to především, o vrchol sobectví. Musím tedy souhlasit s jedním Clayovým výrokem: "Every drama has to be your drama or it doesn't count. Somehow this is all about you." Ano, Hannah si opravdu mnoho věcí až příliš osobně. Přitom bych našla hned několik postav, které by si zasloužili mnohem více soucitu než ona - kupříkladu Justin, a to i přes některá jeho opovrženíhodná rozhodnutí. Na rozdíl od jiných, u něj věřím, že je ve skrytu duše dobrým člověkem, který jen, stejně jako Alex, prostě klopýtl a chce své chyby napravit. Toto se však nedá říci o několika dalších - Courtney, Tylerovi, Bryceovi a Zachovi. Vím, že toto pořadí může někomu připadat zvláštní, ale Bryce opravdu vnímám jako jednoho z menších "záporáků". Je zkrátka arogantní, myslí si, že může mít cokoliv, se mu zamane, a na věci má svůj vlastní úhel pohledu, který nevnímá jako špatný. A právě proto není zdaleka tak zvrácený jako kupříkladu Courtney, která si moc dobře uvědomuje, co je špatně, ale je příliš zbabělá na to, aby dokázala unést pravdu. Totéž by se dalo říci o Zachovi, zatímco Tyler je ještě o třídu nechutnější a zvrácenější.

Takže... kdo z nich tedy zabil Hannu? Odpověď je zcela prostá - Hannah se zabila sama. Opravdu nelze říci, že ji někdo zabil, a to přesto, že jí ostatní psychicky mučili a ponižovali. I přesto, že jí pan Porter tak hroznou radu, aby na vše zapomněla (za to by zasloužil pěstí do obličeje!) a ignoroval její zcela očividné utrpení. Protože i přesto, že Katherine Langford o seriálu řekla: "Spousta seriálů a filmů se pokusila s těmito problémy vypořádat, ale často skončili u toho, že z toho udělali zápletku a ještě ji zromantizovali. Náš seriál se liší tím, že vše zobrazujeme velice autenticky a neochvějným způsobem." Protože ona neměla pravdu. Celý seriál je romantickou verzí sebevraždy, samé coby kdyby - jenže takhle to v reálu nefunguje. Pokud člověk chce odejít, pak opravdu odejde a ani sebevětší láska ho nedokáže zachránit. Hannah prohlásila, že by Clay zničila, a měla pravdu. Moje kamarádka má přítele, který trpí extrémně nízkým sebevědomím. Když mu oznámila, že se má sejít se svým bývalým, tak si stoupl do otevřeného okna ve třetím patře a ona ho musela přemlouvat, aby neskočil, a doslova ho tahala za triko zpátky - a tohle je realita. Láska takového člověka neuzdraví, ba naopak toho druhého zničí.

Vím, že jsem po většinu času seriál kritizovala, ale i přesto musím uznat, že je opravdu dobrý. Dané téma je origiálně zpracované, herci jsou dobře vybraní a soundtrack je naprosto úžasný. Hned dvě písničky jsem si oblíbila a musím je poslouchat neustále dokola. A pokud pominu veškerou romantiku kolem obou hlavních hrdinů, musím říct, že děj je opravdu zajímavý a zbytek celkem reálně vykreslený. Zpočátku jsem nechápala, na co bude druhá série, když vše důležité bylo již vyřčeno, jenže kazety daly do pohybu tolik věcí, že se druhé série opravdu nemohu dočkat. Podle rozhovorů s herci a tvůrci bude i nadále obsahovat flashbacky a ukáže nám události z kazet i očima ostatních postav, za což jsem opravdu šťastná. Musím říct, že třeba Jessicu jsem zpočátku nepochopila už proto, že údajně měla být hezčí než Hannah (stále úplně nesouhlasím, i když svým způsobem opravdu krásná je) a chovala se jako mrcha, ale nyní jsem opravdu zvědavá na její osud a fandím jí.
Vím, že moje hodnocení bylo poměrně dlouhé a obsáhlé, byť jsem pravděpodobně zapomněla tak polovinu toho, co jsem chtěla říct. Jenže o to právě jde. 13 Reasons Why vzbuzuje mnoho emocí a vyvolává bouřlivé diskuze - kdo je největší záporák, kdo měl co udělat jinak, kdo za smrt Hanny může... člověk ho zkrátka musí shlédnout a udělat si vlastní názor, ať už na samotný seriál nebo jeho námět. A právě proto bych seriál povinně promítala ve školách společně s následnou diskuzí. Protože tohle téma bohužel nikdy nepřestane být aktuální.

Na závěr bych ráda přidala odkaz na svoji neojoblíbenější scénu ze seriálu. V ní Clay konečně dává průchod svému vzteku, bolesti a frustraci a celé je to tak strašně krásně ironicky pojaté, že si ji nejde nezamilovat. A plně to vystihuje Justin, protože poté se seriál začně nést v poněkud jiném duchu a Clay začíná být skutečně odhodlaný... a to se mi sakra líbí. » HTTP://YOUTUBE.COM/

 


Téma týdne: Kdybych tak mohla změnit svůj život

5. srpna 2017 v 22:11 | Lindsey |  Píšu na téma...
S mojí četností návštěv blogu se většinou k tématu týdne nikterak nevyjadřuji, maximálně pobaveně zavrtím hlavou při představě, co všechno jsou lidé schopni vymyslet. Tentokrát mne však název zaujal a přiměl mě se zamyslet. Co bych tak asi mohla chtít na svém životě změnit?

Před pár lety bych dokázala sepsat několikastránkový seznam. Před dvěma lety by se ten seznam ztenčil a před rokem by vyšel asi tak na stránku. A dnes? Dnes by to bylo pár řádek. Jenže narozdíl od předchozích let, nyní by nebyl plný vzteku z nenaplněných přání, ale spíše by obsahoval několik plánů do budoucna. Tak kupříkladu svatbu, rodinu, zvíře, vlastní knihu... jediné, co bych si asi opravdu přála změnit, je mít více času na své koníčky, které mimo jiné zahrnují i blog. Nicméně se tím až tak netrápím, časem se to nějak usadí a celkově zlepší. Dobře si pamatuji, jak jsem před několika měsíci smutnila, že se nikam nepodívám, neseženu dobrou práci, slušné bydlení... nyní mám zajímavou a dobře placenou práci, druhý měsíc bydlím s přítelem, častěji jezdíme na výlety a na příští měsíce máme naplánované hned tři zájezdy. Takže... nevěšte hlavu. Bohužel/bohudík má člověk v povaze být věčně nespokojený a chtít stále víc a víc. Někdy je to na škodu, ale není to právě to, co nás pohání jít dál a pracovat na sobě? I přesto si však myslím, že by se měl jednou za čas každý dokázat zastavit a uvědomit si, co všechno má a že je v podstatě šťastný. Není vůbec na škodu chtít víc, ale také je třeba dovolit si polevit a být prostě spokojený. Takže... do toho.

Thirteen

16. července 2017 v 15:18 | Lindsey |  Sleduji
"Dnes je den D. Den, kdy Ivy Moxham uteče ze sklepa, kde byla uvězněna posledních 13 let. Dnes je den, kdy se vrátí do svého domova, ke své rodině, ke svému životu. Dnešek je jen začátek.
Thirteen zkoumá, jak posbírat střípky života, který byl žít jen napůl. Jak přežít jako rodina, když musíte čelit tomu největšímu tlaku. Jak znovu začít cítit, jak získat jistotu v nové zamilování se. Jde o psychologické drama o tom, komu můžete věřit, když nedokážete důvěřovat ani sami sobě. Ivy Moxham je mladá dívka. Je to žena. Je to kdokoliv, koho v ní chcete vidět."

K seriálu Thirteen jsem přišla úplnou náhodou, a to díky Jodie Comer, která se objevila v hlavní roli v The White Princess. Když jsem si poté procházela její filmografii, narazila jsem právě na Thirteen, o kterém jsem již v souvislosti s ní slyšela. Děj mě opravdu zaujal, a tak po skončení The White Princess a The Handmaid's Tale bylo jasné, nad čím budu trávit večery... tedy přesněji řečeno tři. Thirteen je totiž (bohužel) pětidílné britské drama, přičemž každý díl trvá hodinu. A jak se mi tahle britská jednohubka líbila?

Ačkoliv by to na první pohled člověk neřekl, právě to slovo "britská" je u tohoto seriálu klíčové. V dnešní době, kdy americké seriály jsou v popředí je opravdu těžké se od některých očekávání odprostit. Musím se přiznat, že pro mě to obsahově příliš velký rozdíl nebyl, ale po přečtení jednoho komentáře mi došlo, že kdyby se jednalo o americké dílo, celý seriál by se ubíral úplně jiným směrem. Některé rozdíly však byly zcela očividné - sympaticky ponurá atmosféra, místy skvělé a místy naopak naprosto nesrozumitelné přízvuky (nyní už chápu jak mohl náš kanadský učitel vyletět na C1 zkouškách - Skotům je vážně nemožné rozumnět). Jiné však nebyly na první pohled až tak patrné, dokud o nich člověk nezačal přemýšlet. Z obsahové stránky se totiž jedná především o přirozeně plynoucí drama o lidských vztazích a o tom, jak se vyrovnat se ztrátami. Další únos tak hraje pouze vedlejší roli. Zároveň se také nedočkáme žádného milostného trojúhelníku, byť by se nejeden krásně rýsoval. Ano, kupříkladu ústřednímu trojúhelníku bych z celého srdce fandila, ale tady nejsme v Americe, a tak si hrdinové uvědomí, že nežijí v žádné pohádce a některé věci prostě patří minulosti. A tak se nedočkáme žádného překvapivého zvratu a ani nečekaného závěru, který by převrátil naruby vše, co jsme doposud znali. Pro většinu těchto věcí si seriálu opravdu vážím, protože v posledních letech působí jako závan svěžího vánku. Seriál je opravdu dobře zpracovaný, děj reálný, obsazení skvělé, přičemž Jodie Comer vede, ale... ale.

Možná jsem zblblá z amerických seriálu, ale opravdu mi tam chybí nějaké detailní vysvětlení minulosti. Seriál se vás místy snaží tahat nos a naznačit, že všechno bylo trochu jinak, jenže... jak jinak? Něco je vysvětleno, něco není naopak vůbec a my tak můžeme jen tápat. To, že tvůrci rozhodli vyhnout nějakým velkým zvratům by mi až tolik nevadilo, kdyby dokázali uspokojivě vysvětlit, proč tedy některé věci jsou ve skutečnosti jinak, než se je celou dobu snaží podat (viz například scéna z obchodního centra). Četla jsem i názor, že seriál nevysvětlí veškeré události, ale že my to vlastně ani vědět nepotřebujeme. Bohužel já však ano, a proto mi toto jediné, avšak výrazné ALE neumožnilo zařadit celý seriál mezi ty nejlepší, které jsem viděla.


Thirteen rozhodně působí jako svěží vánek mezi dnešními, místy až vyloženě přehnanými, seriály. Krásně vykresluje, co bylo po onom osudném "a žili šťastně až do smrti", tedy záchraně Ivy, kterou by to mělo teoreticky vše skončit. Jenže takhle to zkrátka v životě nefunguje. Návratem nic nekončí, ba naopak mnohé začíná a je třeba se s tím vyrovnat. Vesměs ponurá atmosféra seriálu pak krásně kontrastuje s živou písničkou v ukázce a člověk může úplně cítit tu ironii, která ze seriálu čiší. Můžu tak říci, že Thirteen je opravdu zajímavý a neobvyklý seriál, a pokud se dokážete smířit s tím, že ne na všechny své otázky se dočkáte odpovědi, pak je Thirteen pro vás tím pravým.

Rick Riordan » The Demigod Files [Složky polobohů]

15. července 2017 v 15:25 | Lindsey |  (Zatím) u nás nevyšlo

"Jak si poradíte při setkání s Medúzou na mezistátní v New Jersey? Jaký je nejlepší způsob, jak sejmout minotaura? Staňte se expertem na vše týkající se Percyho světa s tímto průvodcem k sérii Percy Jackson a Olympané, který musíte mít. Navíc obsahuje rozhovory, hádanky, hry a originální povídky od Ricka Riodarna."
- amazon.com

DATUM VYDÁNÍ » 10. 2. 2009 [USA]

Složky polobohů jsou doprovodnou knihou k sérii Percy Jackson a Olympané. Byla vydána 10. února 2009 a následuje tak po Bitvě o labyrint. Obsahuje tři povídky, které se odehrávají z pohledu Percyho Jacksona - Percy Jackson a ukradený vůz, Percy Jackson a bronzový drak a Percy Jackson a Hádův meč. 7. ledna 2010 vyšla další verze knihy, která se shodovala s filmem: tato verze měla jinou obálku, na které se objevil Logan Lerman, představitel Percyho Jacksona, držící Mistrovský blesk a sedící na římse. Kniha také obsahuje osm stránek fotografií z filmu.

OBSAH

• dopis z Tábora polokrevných
• Percy Jackson a ukradený vůz
• Percy Jackson a bronzový drak
• rozhovor s Connorem a Travisem Stollovými, syny Herma
• rozhovor s Clarisse La Rue, dcerou Árese,
• rozhovor s Annabeth Chase, dcerou Athény
• rozhovor s Groverem Underwoodem, satyrem,
• rozhovor s Percy Jacksonem, synem Poseidóna
• mapa Tábora polokrevných
• táborový kufr Annabeth Chase
• Percy Jackson a Hádův meč
• olympská křížovka
• olympské skládání slov
• dvanáct olympských bohů +2
• odpovědi k hádánkám
• ukázka z Posledního z bohů

PERCY JACKSON A UKRADENÝ VŮZ

Percy Jackson a ukradený vůz je první povídkou ve Složkách polobohů. Percy je ve škole, když uslyší divné zvuky a venku zahlédne Clarisse La Rue. Na Clarisse zaútočili ptáci střílející šípy. Percy se omluví z hodiny a běží ven na pomoc Clarisse a také, aby zjisti., co tam dělá. Clarisse je překvapená a není moc ráda, že ho vidí. Poté, co společně porazí ptáky, Clarisse neochotně souhlasí, že poví Percymu, proč není v Táboře polokrených. Clarisse přizná, že měla hlídat Áresův válečný vůz a měla ho do západu slunce dostat do Áresova chrámu. Nicméně její nesmrtelní bratři, Deimos a Fobos (bohové hrůzy a strachu), vůz ukradli. Fobos se přijde posmívat Clarisse a přitom jim naznačí, kde by mohli vůz najít. Percy a Clarisse se společně musí vydat do Staten Island Zoo, aby našli vůz. Cestou narazí na Deimose jedoucího na mořském hadovi. Percy s Clarisse rychle přemůžou jak boha, tak i mořskou nestvůru, a pokračují v cestě. V zoo najdou vůz a opět čelí oběma bohům. Fobos a Deimos ukážou Percymu a Clarisse jejich nejhorší obavy. Nicméně překonáním iluzí Percy s Clarisse oba bohy snadno porazí. Ukáže se totiž, že bez jejich schopností hrůzy a strachu jsou Fobos a Deimos v bitvě extrémně slabí. Konečně, když západ slunce začíná blednout, Percy a Clarisse přináší vůz do Áresova chrámu na Interpidu, letadlové lodi. Percy slibuje Clarisse, že nikomu nepoví o jejím strachu. Také jí poví, že ve vizi, kterou mu Fobos ukázal - toho, čeho se nejvíc bojí - byla Clarisse po jeho boku jako jedna z jeho přátel.

PERCY JACKSON A BRONZOVÝ DRAK

Percy Jackson a Charles Beckendorf jsou ve stejném týmu v boji o vlajku a dva sruby bohů války, Athény a Árese, a srub Athény jsou v týmu druhém. Beckendorf, syn Héfaista, vede poněkud trapný rozhovor o holkách, jelikož je tři roky ne až tak tajně zamilovaný do Sileny Beauregard, a myslí si, že by měl Percy pozvat Annabeth na ohňostroj. Vyrazí do lesa a narazí na obrovské mraveniště. Silena s Annabeth zajmou Percyho, zatímco Beckendorf vrazí přímo do roje mravenců, když se snaží získat zpět obrovskou bronzovou dračí hlavu. Ihned je však kousnut do nohy a na obličeji má plivanec kyseliny. Percy, Annabeth a Silena se ho snaží zachránit, ale potřebují pomoc, a tak sebou vezmou kovovou hlavu a snaží se najít zbytek těla bronzového draka, který chránil tábor před nestvůrami ještě před Thaliinou borovicí. Nakonec monstrum (robotického draka bez křídel) uvedou do pohybu a vydají se na pomoc Beckendorfovi. Drak silným výbuchem otevírá mraveniště a všichni mravenci na něj zaútočí. Mezitím Percy, Annabeth a Silena vtrhnou do mraveniště pomocí tunelů a místností plných zbraní, brnění, šperků a všeljakých jiných kouzelných předmětů a osvobodí Beckendorfa. Když se dostanou ven a začnou utíkat, Beckendorf zachrání draka před roztrháním na kusy tisícem mravenců pomocí aktivování jeho nejvyššího obranného systému, který způsobí výstřely oblouků modré elektřiny z celého drakova těla. Poté, co drak zažene zbývající mravence do mraveniště, zpozoruje polobohy a rozzuřeně zamíří k nim. Percy rozptyluje draka, dokud se Beckendorfovi nepovede skočit na drakova záda a dočasně ho deaktivovat. Sileně se hodně uleví, že je Beckendorf naživu, a když ji Beckendorf pozve na ohňostroj, ráda pozvání přijímá. Když se vrátí do tábora, ukáže se, že boj o vlajku ještě neskončil a Annabeth je zajme. Percy a Beckendorf protestují, ale neposlechnou a chystají se zpět do hry. Předtím, než se Annabeth vrátí zpět do první linie, aby bojovala za svůj tým, pozve Percyho na ohňostroj k čtvrtému červenci, největší randící akci léta v Táboře polokrevných, ale rychle odchází dřív, než Percy stačí odpovědět. Percy a Beckendorf sdílejí několik řádek o dívkách a je odhaleno, že dívky vyhráli hru před tím, než příběh skončil.

PERCY JACKSON A HÁDŮV MEČ

Ke Světovému dni knihy a autorských práv v roce 2009 napsal Riodarn povídku jménem Percy Jackson a Hádův meč, která se odehrává mezi Bitvou o labyrint a Posledním z bohů. Persefona podvodem dostala všechny tři děti Velké trojky do podsvětí, aby získali zpět nový Hádův meč od polobožského špeha, který meč ukradl. Problémem je, že uvnitř jsou Hádovy klíče, které umožňují komukoliv vstoupit nebo odejít z podsvětí. Persefona jim dává kouzelný karafiát, aby dokázali vystopovat polokrevného. Když všechny okvětní lístky opadají, znamená to, že se meč dostal ven z podsvětí. Percy, Nico a Thalia musí získat meč zpět před tím, než vyprší čas. Thalia nejprve odmítá pomoci, protože kování zbraní je nelegální. Všichni ostatní bohové, především Zeus, o tom musí nejprve vědět a souhlasit s jejich výrobou. Vytvoření nové zbraně (a symbolu) zničí rovnováhu mezi silami bohů. Ale díky nebezpečí, které sebou zbraň přináší, a sice osvobození duší z podsvětí, si Thalia uvědomí, že musí pomoct chytit zloděje. Zloděje chytí po výslechu Sysifa, poté bojují a zabíjí skupinu zlých duchů nemoci, překročí Léthé, řeku zapomnění, a pohádají se s Melinoe, bohyní duchů. Jak předpokládali, polobožským zlodějem je Ethan Nakamura. Všechny okvětní lístky karafiátu však opadají, jelikož Ethan povolal Titána Iapéthose a chystá se utéct přes Melinoeynu jeskyni.
Když Percy bojuje s Iapéthem, hodí ho do řeky Léthé a Titán ztrácí všechny vzpomínky. Přestože Percy také spadne do řeky, díky svým schopnostem syna Poseidóna zůstává suchý. Percy řekne Iapéthovi, že jeho kamarád Bob. Iapéthos mu uvěří a je nyní neškodný. Když se s mečem vrátí k Hádovi a Persefoně, něco se pokazí. Hádes je velmi nespokojený s vytvořením meče. Naštvaně odchází a vyhrožuje Persefoně, pokud se ho ještě někdy pokusí neuposlechnout. Polobohové později zjistí, že Persefona si objednala meč proti Hádovým rozkazům, aby vyrovnala síly Velké trojky, a obelhala je. Percy a Thalia se vrací do světa nad nimi, ale Nico zůstává, aby našel Iapéthovi v podsvětí práci a sám pracoval se svým otcem, Hádem.

DALŠÍ OBÁLKY KNIHY


ŠANCE NA VYDÁNÍ [?] » Bohužel jsem se tentokrát odpovědi od nakladatelství Baronet nedočkala, avšak před několika měsíci mi odepsali, že The Demigod Files vydat. Od té doby se o vydání této knihy nikde nemluvilo, a tak předpokládám, že bohužel ke změně nedošlo. Nicméně tato série patří dodnes mezi jednu z nejoblíbenějších, proto pevně doufám, že bychom se časem její české verze mohli dočkat.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
• ZDROJ » http://riordan.wikia.com/ + MŮJ PŘEKLAD

Layout Prison Break

24. června 2017 v 23:15 | Lindsey |  Volné layouty na blog.cz

VĚTŠÍ NÁHLEDSTÁHNOUT LAYOUT

• LAYOUT JE Z MÉHO STARÉHO BLOGU, PROTO JE ODKAZ NA AUTORA V ZÁHLAVÍ NEPLATNÝ
• V PŘÍPADĚ POUŽITÍ TEDY PROSÍM UVEĎTE V MENU ODKAZ NA AUTORA

Filmové zpracování Přechodu

4. června 2017 v 21:48 | Lindsey |  Střípky z knižního světa

POZADÍ FILMOVÉHO ZPRACOVÁNÍ

O filmovém zpracování Přechodu, prvním dílu trilogie Justina Cronina, se mluvilo již v roce 2010, kdy kniha vyšla jak ve světě, tak i u nás. Filmová práva byla v té době již zakoupena společností Fox 2000 a předpokládalo se, že se režie ujme Ridley Scott. Poté však nastalo ticho po pěšině a věci se daly do pohybu teprve před pár měsíci. V listopadu 2016 tak byly zveřejněny první konkrétnější informace k zfilmování knihy. Podle těchto informací je projekt zastřešován společností 20th Century Fox TV, scénář bude napsán Liz Heldens a režírovat ho bude Matt Reeves. Heldens společně s Reevesem a Adamem Kassanem představují výkonné producenty prostřednictvím společsnoti 6th & Idaho. Dále se k nim přidává i Ridley Scott a David W. Zucker, a to prostřednictvím Scott Free Productions. Cronin zastává funkci koproducenta. Na Scotta Free a Rafiho Crohna bude za 6th & Idaho dohlížet Clayton Krueger. Společnost 6th & Idaho spadá všemi dohodami pod 20th TV.

Cesta Přechodu k jeho filmové podobě začala již v roce 2007, kdy Foxu 2000 přistál na stole napůl napsaný první díl, a to v době, kdy docházelo k urputnému předkládání nabídek mezi filmovými studii a špičkovými producenty. Cena tehdy představovala 1,75 milionu dolarů pro Scotta Free za produkci. Původně se mělo jednat o celovečerní film, avšak producenti se nakonec shodli na tom, že by bylo lepší zpracování formou televizního seriálu. Projekt poté postoupil sesterskému studiu 20th TV, které ke spolupráci se Scottem Free připojilo i Liz Heldens, která Croninovy knihy milovala a s producenty se shodla.

Liz Heldens působí jako výkonná producentka nadcházejícího seriálu Setha MacFarlane pro Fox. Předtím vytvořila například Mercy and Deception pro NBC, spoluvytvářela její letní seriál Camp a strávila tři série u kritiky oceňovaného dramatu Světla páteční noci.
Scottovi Free v současnosti běží několik seriálů, například The Man in the High Castle, Mercy Street, nadcházející spinoff Dobré manželky, The Good Fight, Taboo a The Terror.

Přechod představuje druhý největší závazek pro 6th & Idaho této sezóny. Společnost se také představila na NBC s pilotem seriálu Family Honor, který napsal Nkechi Carroll. O té doby, co v roce 2002 skončila Felicity se Reeves - který společně J. J. Abramsem vytvořil a byl výkonným producentem kultovního komediálního dramatu WB - soustředil na režii celovečerních filmů, mezi které patří Abramsův Cloverfield a Úsvit planety opic. Je také součástí postprodukce následujícího dílu, Války o planetu opic.

ZAČÁTEK NATÁČENÍ + REŽIE

V lednu 2017 došlo k objednání pilotu, avšak seriál byl nakonec vytlačen mimo sezónu. V březnu 2017 tedy bylo oznámeno, že natáčení Přechodu začne po skončení současné pilotní sezóny. Toto rozhodnutí bylo učiněno na základě rozsáhlosti projektu, jelikož natočení trilogie bude vyžadovat delší dobu díky rozsáhlé produkci a vizuálním efektům. Práce na pilotu tedy začnou tento měsíc (červen 2017) v Atlantě.

Studio nedávno oslovilo Marcose Siega, aby režíroval pilot, přičemž pro něj zajistilo povolení k realizaci projektu od společnosti Warner Bros. Mezi jeho tvorbu patří například seriál Time After Time nebo piloty k seriálům Mrtvý bod, Stoupenci zla a Upří deníky.

OBSAH + OBSAZENÍ

Na začátku června 2017 jsou již známy představitelé hlavních rolí a stejně tak i základní linka seriálu. Příběh bude vyprávěn ve dvou různých časových liniích. První z nich bude současnost, ve které se život tak, jak ho známe, změnil. Jedné noci se z temnoty vynoří vyděšená desetiletá Amy, pronásledovaná děsivými příšerami, které kdysi byli lidmi, ale nyní se živí lidskou krví a jsou nazýváni "viráky". Mladý pár z izolované skupiny v Palm Springs zachrání Amy, která jakoby měla speciální schopnosti umožňující jí komunikovat s viráky.
Amy poté prostřednictvím flashbacků vypráví svůj příběh, který je přímo vázán na původ viráků. Když její matka zemřela, Amy zůstala na světě sama, čímž se stala perfektním terčem pro projekt Noe. Tajné zdravotnické výzkumné zařízení v Coloradu financované vládou testuje na dvanácti bývalých vězních odsouzených k trestu smrti lék, který je však promění v smrtící vražedné stroje. Ve válce proti světovému terorismu by se mohli stát zbraněmi. Ale k hrůze výzkumíků, lék také vypustí psychické schopnosti testovacích subjektů, kteří tak nyní mohou manipulovat s jejich ošetřovateli.
Správci projektu Noah se rozhodnou experimentovat na dítěti - bytosti, jejíž mozek ještě není zcela formován - a vyšlou agenta FBI, Brada Wolgasta, aby získal truchlící Amy z pěstounské péče. Navzdory tragédii ve Wolgastově minulosti, on a Amy se sbližují, když ji doprovází k projektu Noe. Nakonec utečou a téměř se dostanou do Kanady předtím, než je chytí.
Jak příběh pokračuje, začíná být čím dál víc jasné, že by Amy jak v Coloradu, tak i v Californii, mohla být klíčem k záchraně lidstva.

Mark-Paul Gosselaar ztvární agenta Wolgasta vyrovnávajícího se s nedávnou tragédií, která zničila jeho manželství. Odmítá únos Amy, která je cílem zvráceného vládního experimentu, a později se s ní vydává na útěk s armádou federálních agentů v patách. Gosselaar se již objevil například v baseballovém dramatu Pitch, seriálu Policie New York a filmu Rivalky na hrazdě.
Saniyya Sidney si zahraje Amy, která je popisována jako příliš moudrá na svůj věk. Tato tělesně zdravá, upřímná, chytrá a rozvážná dívka nakonec sice nebude schopná utéct svému osudu, ale zachrání lidskou rasu. Sidney se již objevila ve filmech Skrytá čísla a Ploty, které byly nominovány na Oscara, dále pak v seriálu American Horror Story.
Genesis Rodriguez bude představovat Aliciu, Peterovu kamarádku a potenciální milostný zájem, která bojuje po jeho boku, aby zabránila řádící infekci vypuštěné projektem Noe. Do hereččiny filmografie se řadí například Velká šestka nebo Noční běžec.
Brianne Howey si zahraje Shaunu, odsouzenou vražedkyni, která unikla trestu smrti do pekla projektu Noe. Howey se již objevila v seriálu Scream Queens a Exorcist.
BJ Britt bude vystupovat v roli Petera, unaveného mladíka, který vyzařuje drsnou autoritu a odhodlání, když se snaží zamezit přílivu infekce ohrožující lidstvo - dokonce i když to znamená, že musí zastřelit a zabít své milované. V poslední době se Britt objevil v Pitch.
Jennifer Ferrin ztvární Sarah, sympatickou a inteligentní zdravotní sestru v nemocnici, kde jsou ošetřováni nakažení a umírající. S empatií a hrůzou naslouchá Amyině smutnému příběhu o jejích zkušenostech s projektem Noe. Sarah bojuje společně s Petem a Aliciou, aby zastavili infekci, která ohrožuje lidstvo. Ferrin si zahrála například v seriálu Knick: Doktoři bez hranic nebo v nadcházejícím televizním filmu Mosaic.

Mark-Paul Gosselaar
BRAD WOLGAST
Saniyya Sidney
AMY HARPER BELLAFONTE
Genesis Rodriguez
ALICIA DONADIO
Brianne Howey
SHAUNA
BJ Britt
PETER JAXON
Jennifer Ferrin
SARAH FISHER

Když se před několika dny objevil na oficiálním facebookovém profilu Justina Cronina článek s bližšími informaci ohledně filmového zpracování Přechodu, byla jsem štěstím bez sebe. Za seriál jsem opravdu ráda, myslím, že tak rozsáhlé téma by bylo sakra těžké zpracovat do filmu, aniž by to obsahu nějak uškodilo. Bohužel jména scénáristů a producentů mi nejsou příliš známá, proto nemohu posoudit, o jak kvalitní práci půjde. Nicméně k obsazení bych několik výrazných poznámek měla. Na začátek bych poznamenala jednu velice důležitou věc - nejsem rasista. Opravdu nejsem, černoši mi nevadí, ale... Amy a černá?!!! Jako vážně?!! Nikde v knize jsem nenašla jedinou zmínku či narážku, že by Amy či Peter byli tmavší barvy. Nevím, jestli to pro Cronina třeba nebylo podstatné, ale Amy a Petera mám zkrátka zafixované jako bělochy a toto obsazení mi moji představu zcela zásadně narušuje. Další velikou výtku mám k postavě Shauny. Pokud vím, tak odsouzená Dvanáctka byli všichni do jednoho odporní chlapi odsouzeni za nejhorší možné zločiny. A najednou se k jejich bandě vyvrženců připojí sexy mladá blodýna. Jakože cože?! Nevím, třeba bude mít její vytvoření nějakou hlubší pointu a ne jen přihlouplou romantickou zápletku. Alespoň já se za to modlím, protože u Přechodu bych katastrofu ve stylu Vampýrské akademie vážně nerozdýchala. Se zbytkem obsazení vcelku nemám problém, Rodriguez je opravdu kočka a Gosselaar vypadá sexy, což se sice úplně neslučuje s mojí představou Wolgasta, ale žádný vyložený problém s tím nemám (kdo by taky jo). Ferrin sice na Sarah vypadá poněkud starší (a taky je), ale její ostře řezaný obličej podle mě zcela vystihuje Sarah a její povahu, a tak bych ji považovala za vhodnou volbu.

A co říkáte na zpracování Přechodu vy? Jste rádi za seriál?

UPDATE [28. 6. 2017]: Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Justin Cronin oznámil, že Shauna je vlastně Shauna Babcock. Celkem zajímavý zvrat. Vážně jsem se bála, že z toho vznikne příběh o nepochopené chudince a milostném trojúhelníku s háčkem... vážně bych neměla tolik koukat na seriály pro teenagery. K obsazení se také přidal Chris Jarell coby Carter. Trochu mladý na Cartera, ale proč ne.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
• ZDROJ » http://deadline.com/http://hollywoodreporter.com/ + MŮJ PŘEKLAD

The Giver • I Bet My Life

22. května 2017 v 13:12 | Lindsey |  Moje videa
Po téměř roce si dovoluji s radostí oznámit, že se mi to konečně podařilo. Nejen že jsem zveřejnila nové video, ale dokonce jsem dokončila svoji nejdéle rozdělanou, několik měsíců starou, práci. Abych pravdu přiznala, po všech těch měsících se to pro mě stalo spíše věcí cti než než touhy přivést svoji myšlenku na svět, která byla na začátku. Nicméně se mi i přesto video v rámci možností důstojně ukončit, ačkoliv jistý úpadek v kvalitě je znát. Jedná se především o to, že z Dárce jsem původně nadšená. Ano, byly tam jisté chyby, které značně zkreslovaly můj pohled na film, ale ty jsem opomíjela. Časem se však pro mě stávaly stále výraznějšími a Dárce dnes coby film řadím spíše mezi ty průměrné.

I přes výše uvedné výhrady a okolnosti (nejdříve problémy s programem, počítačem a poté i s časem) jsem se snažila video důstojně ukončit a mohu říct, že v rámci možností jsem se svou prací spokojená. Barvy se mi stále líbí a snaha o hravost tu také je. Doufám, že se vám tedy video bude líbit a v nejbližší době se budu moci objevit s lepší a více srdeční prací.


Konečně.

18. května 2017 v 14:01 | Lindsey |  Moje zápisky
"All my friends are heathens, take it slow,
wait for them to ask you who you know.
Please don't make any sudden moves,
you don't know the half of the abuse."
- Thenty One Pilots • Heathens

Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že budu v této situaci, nikdy bych mu nevěřila. Před necelými dvěma lety jsem se utápěla v hlubokých depresích, že mě nevzali na navazující studium, zůstávám doma a nikdy nepotkám lásku. Dnes jsem přes rok šťastně zadaná, zdárně jsem proplula všemi zákeřnými předměty, mám podanou přihlášku na obor, kterému bych se chtěla v budoucnu věnovat, a před sebou podzimní státnice. Bohužel se mi nepovedlo jeden předmět splnit včas, ale momentálně jsem šťastná, že ho mám za sebou a dokonce i s velmi dobrým hodnocením, jelikož je to kolektivní strašák všech oborů. Momentálně s přítelem sháníme byt ve městě, já práci a i přes strach, jak se mi to povede, jsem opravdu spokojená. Už jen proto, že po několikaměsíčním zápřahu, který začal prosincem, mám konečně volno sama pro sebe a hodlám si ho pořádně užít. Konečně se budu moci vrátit ke koníčkům, na které jsem, bohužel, poněkud zapomínala a hlavně nestíhala. Mezi ně řadím i blog a byla bych opravdu ráda, kdyby mi to nějakou dobu vydrželo, protože mi tyhle moje "kreativní" výlevy opravdu chyběly. Takže... uvidíme.

PS.: Doufám, že se mi konečně zprovozní touchpad na notebooku... na přítelově počítači se píše fakt blbě.
PPS.: Asi udělám video se Služebnicí... já jí vážně žeru!

Kam dál